VÁHÁTE S TERAPIÍ?

Váháte s terapií?

Tak jestli Vás zaujal tento článek, tak vězte, že jej chci zaměřit na smysl terapie, nebo spíše pomáhajícího procesu v širším kontextu slova. To znamená i například koučink, mediaci, supervizi atd.

Můžeme to pojmout zatím ze dvou úhlů pohledu, nejdříve z pohledu okamžitého efektu z pomáhajícího procesu, a pak z pohledu dlouhodobějšího vlivu na život člověka. Osobně se věnuji pomáhání. To považuji za důležité předem připomenout. Na rozdíl od „kontrolních rozhovorů“, ten pomáhající nabízí klientovi prostor k rozhodování, přemýšlení, uvědomění si, pojmenování (slov, pocitů, situací, vztahů). Každý potřebujeme svůj osobitý prostor, čas pro tento proces, terapeutický styl. Proto je i důležitá osobnost terapeuta nebo obecně pomáhajíciho, prostě, aby jste si takzvaně „sedli“. Není nic na tom, zkoušet a hledat. Na druhou stranu, když už jste v terapeutickém vztahu, tak jisté zádrhele jsou obvyklé a smysluplné pro další rozvoj.

Tak a teď na ten okamžitý zážitek z terapie. Dost často klienti popisují, že se jim ulevilo, když měli možnost vše říct někomu nestrannému. Je to pravda odvěká, že slovo léčí a rozhovor přináší úlevu. Také pochopení situace může dost pomoci, aby se rozšířily možnosti řešení. Každopádně si myslím, že terapie má trochu větší ambice na změnu v životě člověka. Že to, co ho trápí má vlastně řešení, i když to tak na začátku vůbec nemusí vypadat. Když tu změnu nebo to řešení určí (na rozdíl od pomůže pojmenovat, to bych ještě tolerovala) terapeut, tak už to terapie není, ale poradenství.

Dlouhodobý efekt z terapie je možné realizovat při jednom sezení. Tzv. krátké terapie nebo Terapie zaměřené na řešení dokonce zaručují minimalizace sezení se zaměřením na užitečnost, efekt. Někdy je podstatný proces, nebo právě ten vztah mezi terapeutem a klientem. Důvěra, která se vyvíjí, zvlášť v případech nějak doporučených nebo dokonce nařízených terapií. Tam mám zkušenost, že těch sezení je potřeba víc.

Harlene Anderson píše (str. 083) ...pokud je problém v terapeutickém procesu explorován, vede to spíše k jeho rozpuštění nikoli řešení – rozpuštění v jazyce. Podle jejího názoru je důležitým faktorem proces, přičemž o něčem mluvíme, nikoliv obsah. (Harlene Anderson, Konverzace, jazyk a jejich možnosti, NC Publishing, Praha 2009)

Když bude tento text úplně dlouhý, tak ho nikdo nedočte dokonce. K procesu chci tedy na závěr říct, že často se návštěvou u terapeuta nastartuje žádoucí stav (pokud je definován a uvědomován). Také je známo, že změny se dějí v mezidobí (což je doba mezi sezeními). Také neznamená, že počet sezení souvisí s jistotou změny v životě klienta.

Důležitá je otevřenost, důvěra, respekt k druhému člověku a jeho rozhodování nebo také k tomu, že nic zatím měnit nechce nebo se změní jen význam vnímaného...Ale to už je jiná kapitola.