V čí prospěch je střídavá péče?

Podmínka rozvodu manželství je úprava poměrů nezletilých dětí v oblasti svěření do péče a stanovení přiměřeného finančního zajištění pro tyto děti ze strany rodičů dítěte..

Stále narůstající trend rozvodu manželství (rozchodu partnerství) s sebou nese i neodbytně vzrůstající počet rozhodování o svěření  dítěte do péče. I v této oblasti zaznamenáváme rostoucí tendenci v počtu svěření do péče otce a střídavou péči obou rodičů. Proto chápu, že si autorka zvolila právě tuto problematiku jako téma své práce.

Pohybujeme se v kontextu velmi citlivé problematiky a v nejednoznačném právním vymezení souvisejících právních předpisů. Proto je složité v problematice střídavé péče hledat jednoznačné stanovisko. A to je dobře.

Především je potřeba brát v potaz „zájem dítěte“ na uchování jeho rodiny (zázemí) (kontakt s oběma rodiči, blízkými příbuznými, bezpeční, emocionální stabilitu, finanční zajištění, kontakt se sourozenci, podporu obou rodičů ve výchově dětí, účast dítěte na rozhodování atd.). Tento aspekt zaměřený na potřeby dítěte se musí brát ve zřetel především, i před zájmy rodičů dětí.

Dříve uplatňovaný předpoklad rozhodnutí o svěření dětí do péče matky je  v současné době zpochybňován. Otcové jsou aktivnější v péči o své dětí a i po rozchodu se chtějí na péči podílet. Pokud je jim v této potřebě bráněno (vztek na bývalého partnera, rivalita mezi bývalými partnery,neodlišování vlastních pocitů od pocitů dítěte..atd.), dochází k nedohodě rodičů a nastoupí tvrdá realita soudního opatrovnického řízení, které i přes vůli jednoho rodičů po „nějaké“ době rozhodne. Tato soudní řízení jsou nákladná, časově náročná, emočně vyčerpávající a pro dítě ohrožující.

Není nutným předpokladem pro stanovení střídavé péče dohoda rodičů. Proto někdy vznikají naprosto uniformní neprostupné pravidla kontaktu, kterými se všichni, včetně dítěte, musí řídit. Rodiče spolu nekomunikují, předávají si dítě a uzpůsobují se nastaveným pravidlům.

Několik poznámek k zamyšlení:

1. Už se nezjišťuje, který z rodičů není schopen dohody a ustoupit ze svých přání a potřeb v zájmu dětí.

Tedy je potřeba brát ve zřetel schopnost rodiče překonat sám sebe a soustředit se na zájem dětí a hledat možná východiska a řešení situace.

2. Nezjišťuje se dopad této formy péče na dítě, nezohledňují se praktické dopady na život dítěte v někdy i složité formě takto nastavené péče.

Je tedy potřeba průběžně monitorovat situaci a zajistit dítěti možnost reflexe své situace.

3. Nezjišťuje se nezávislý informovaný názor dítěte, aniž by mělo pocit, že svým názorem ublíží jednomu ze svých rodičů a nebo neztratilo svého sourozence.

Je potřeba umožnit dítěte, aby zpracovalo celkovou situaci a mělo možnost se svěřit s pocitem, že nebude „rozhodovatelem“ a „soudcem“ svých rodičů.

4. Rodiče mají málo možností (i z finančního hlediska), aby využili alternativní možnosti k řešení jejich situace a situace jejich dětí.

Je tedy potřeba podpory mimosoudních řešení rodinných sporů a bezplatnou formu pro sociálně slabé rodiny, a to prostřednictvím rozhodnutí soudu nebo doporučení SPO, a aby tato dohoda byla vyžadována s ohledem na potřeby dětí.

Závěr:

Je paradoxní, že právě v takové formě péče o děti není potřeba,aby rodiče našli přiměřený kompromis a mohli se tak naučit se spolu dohodnout.

Navzdory potřebám rodičům vznikají pro děti velmi složité rámce přežívání a úprav jejich každodenních životů, které je často mohou negativně ovlivnit na celý život.

Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že tato forma úpravy dává dětem přiměřenou možnost žít svůj život s oběma rodiči současně - střídavě. Zůstane jim zachována možnost, aby plnohodnotně trávili svůj čas s matkou i otcem. Je to hodnota, která se v průběhu růstu v dospělého člověka může vytrácet a stát se tak nepodstatnou. A asi se všichni shodneme, že hodnota plnohodnotného a respektujícího vztahu s oběma rodiči je v zájmu dítěte (pokud vyloučíme patologické chování rodičů a nechutí druhého rodiče se na výchově podílet).

Mgr. Ivana Mikušková

Zapsaná mediátorka

psychoterapeutka