Uvažujete o společné nebo střídavé výchově?

Nutno podotknout, že v ideálním případě jde o nejvhodnější způsob úpravy poměrů mezi rodiči vůči dítěti, protože dítě potřebuje oba dva rodiče.

Výjimkou jsou situace, kdy je nutná ochrana dítěte (např. z důvodu týrání dítěte, ohrožování jeho mravní výchovy, domácí násilí apod.) anebo neschopnost obou rodičů domluvit se na pravidlech a průběhu společné péče o děti.

Je jasné, že pokud jsou rodiče neustále v konfliktu a napětí a to doprovází vzájemné předávání dětí, má to negativní vliv na psychiku dítěte.S tím potom souvisí somatické obtíže jako bolest hlavy, břicha, snížená možnost soustředění. V takových případech je vhodnější uvažovat o svěření dítěte do péče jednoho rodiče, a to toho, který umožní druhému rodiči bezproblémový kontakt s dítětem (In. E. Teyber: Děti a rozvod,2001)..

Z výše uvedeného je tedy nutným předpokladem obnovit vzájemnou komunikaci mezi rodiči, nabídnout jim prostor k tomu, aby pochopily nutnost jejich fungování jako rodičů. K tomuto jim mohou pomoci na příslušném Městském úřadě, Organu sociálně-právní ochrany dětí, v manželských poradnách, u mediátorů a v neposlední řadě na soude. Připomínám, že soudní cesta může motivaci věc vyřešit, ještě více zkomplikovat a navíc hlouběji narušit i tak křehké vztahy mezi rodiči a jejich dětmi. Můžete u soudu navrhnout návštěvu u mediátora nebo rodinného psychoterapeuta a soud vám může vyhovět.. .

Mezi hlavní zásady společné a střídavé péče patří:

1. Oba rodiče jsou způsobilí dítě vychovávat a mají o výchovu zájem
2. Na této formě úpravy péče o dítě se musí rodiče dohodnout, musí umět spolu komunikovat na rodičovské rovině
3. dohodnout si, kdo bude pobírat dávky státní sociální podpory (pokud je na ni nárok)
4. Rodiče musí plnit finanční závazky, vůči sobě navzájem, vůči svým dětem
5. Rodiče se musí domluvit na způsobu bydlení  po rozchodu. Je důležité brát v úvahu zájem a blaho dětí, takže uvažovat tak, aby byla pro dítě změna citlivá. Tady rozdělíme problematiku bydlení na dvě podkapitoly. První u střídavé výchovy je nutné, aby rodiče bydleli blízko sebe tak, aby dítě neměnilo školu, kroužky, kamarády. U společné výchovy zůstávají děti v jednom bydlišti a rodiče se buď střídají anebo spolu žijí a v určité formě se podílí na výchově (často u rodičů, kteří pracují přes týden mimo domov apod. )
6. Důležité je zjistit přání dítěte, promluvit si sním o tom a hlavně ho na tuto změnu připravit!!!
7. Rodiče se musí dohodnout, kde budou mít děti trvalé bydliště ( s tím souvisí některé finanční závazky)
8. Je potřeba předem domluvit pravidla trávení Vánoc, Velikonoc, prázdnin, kdo bude platit kroužky, oblečení, výlety, jak slavit narozeniny atd.).
9. Mluvit s dětmi o nových partnerech rodičů, jak mohou ovlivnit společné fungování, kde jsou hranice?)
10. Tato úprava musí vyhovovat především dítěti. Zvažovat, jak na ni bude reagovat, jestli nezvolit postupné „zvykání“ apod. V první řadě myslet na citové bezpečí dětí.
11. Tyto úvahy souvisí s věkem dětí – děti do předškolního věku jsou více fixovány na primární pečující osobu (ať otec či matka), lépe ji zvládají dětí starší. Je potřeba individuální zhodnocení.
12. Je potřeba zhodnotit zdravotní stav dítěte

(volně upraveno podle E. Zakouřilové: Speciální techniky sociální terapie rodin, Portál, 2014)