Psychosociální rozchod/rozvod

​

Tento termín se objevuje v literatuře a konzultanti, kteří pracují s rodinou, páry nebo jednotlivci se s ním setkávají přímo v praxi.

Dost často se objevuje v souvislosti s vlivem rozvodu na dítě. Tento krátký text chci spíše zaměřit na vliv rozvodu, či spíše rozchodu, na rozcházející se partnery.

Psychosociální rozvod a rozvod formální dle dikce zákona spolu velmi úzce souvisí. Jeden bez druhého nemohou být. Někdy se může zdát, že úředně máme vše za sebou a jsme rozvedeni, ale vztah s partnerem (druhým rodičem) našich dětí ještě v procesu může být. Dost to může ovlivňovat celý rozvodový nebo rozcházející se proces. Zejména však dohoda nad tím, jak budeme pečovat o děti. Pokud dostaneme náhled na rozchod s partnerem, pokud se s ním vyrovnáme, smíříme, můžeme získat energii a prostor pro dohody, komunikaci s bývalým partnerem, případně perspektivy dalšího života.

Podle Kratochvíla (Kratochvíl, Praha, Portál, 2006) rozvod není událost nýbrž proces. Začíná tehdy, když partneři uvažují o rozvodu jako reálné možnosti, a končí, když dojde k ustálení samostatného životního stylu.

V terapii a mediaci si všímám, jak to, že partneři jsou v různých fázích vývoje tohoto procesu, ovlivňuje komunikaci mezi nimi, jejich individuální cíle, náhled na výchovu děti a především na cenné hodnoty.

Když mě vyhledá jednotlivec se sebereflexí ve smyslu uvědomění si tohoto rozdílu, s tím, že s tím, chce něco dělat, je to krásná práce. Když se takový pár objeví v terapii a mediaci, tak si říkám, že je to vlastně dobře a je moc dobře, že mohli přijít a zkusit to.

Zkusit najít společnou řeč v oblastech, na kterých je důležité se spolu bavit. Najít společnou řeč v hodnotových názorech, které potom ovlivňují děti, které každý potom vychovává. Uvědomění, že životní cíle můžete mít jiné, nejde někdy samozřejmě. K tomuto uvědomění vede nezřídka krkolomná cesta. Ale pak má svou cenu, životní zkušenost a ještě něco, co je vnitřní a cenné.